Stručná  historie Strážného vrchu 

Se vznikem první sakrální stavby na Strážném vrchu je spojena legenda o bratrovraždě, k níž došlo na tomto místě (Hutbergu) v době třicetileté války, během srážek vojsk lužického Šestiměstí se Švédy. Na památku této tragické události zde byla jedním z měšťanů zbudována dřevěná kaple. Ta byla v letech 1722-25 nahrazena kamennou stavbou postavenou péčí kněžny Kristiny Terezie z Lichtenštejnu (viz erbovní kámen v severozápadním rohu budovy). Původně římsko-katolická kaple sv. Jana Křtitele je tak vedle mostu přes Mandavu, Lorety a některých částí bývalého zámku jednou ze čtyř nejstarších kulturních památek Rumburku a nejstarším trvale obývaným objektem ve městě a okolí. 

Kaple svatého Jana Křtitele dokončená roku 1725 sloužila církevním účelům až do roku 1783, kdy byla v rámci josefínských reforem odsvěcena a prodána místnímu židovskému obchodníkovi Solomonovi, který z ní učinil větrný mlýn a posléze hospodu (viz dodnes dochované mlýnské kameny při objektu). K této době se váže s místem další tragická událost – Solomonův tovaryš údajně spáchal ve věži mlýna sebevraždu oběšením. Vrch byl tehdy zcela odlesněn, jak svědčí dobové rytiny. 

V roce 1845 byl objekt odkoupen skupinou místních měšťanů a předán opět k církevnímu užívání. Při této příležitosti byla zbudována křížová cesta s centrálním křížem a přilehlou lipovou alejí (jasan ztepilý v pozadí presbytáře je vysazen již v roce 1725, při svěcení kaple). 

Následovalo 100 let církevního využívání objektu. Po II.světové  válce, po odsunu německé menšiny, byl objekt předán do užívání pohraniční stráži a byl devastován. V roce 1952 byl učiněn první pokus pravoslavné církve o získání objektu do své správy, avšak bez úspěchu. Podařilo se to až o pět let později. Objekt je vlastníkem, římsko-katolickou církví, předán pravoslavným na 99 let s právem opce na dalších 50 let. Tehdejší představený místní pravoslavné farnosti, otec Andrej Kolomacký, se ujímá oprav zcela zdevastovaného objektu, ačkoli je již pokročilého věku (61 let). Stráví zde posledních 24 let svého výjimečného života. Na sklonku 70.let je objekt v uspokojivém stavu, plně využíván zdejší pravoslavnou obcí. 

Po zesnutí  otce Kolomackého 13.února 1980 zde ještě do roku 1990 bydlí  jeho syn Daniel, obec ale nemá stálého kněze. Od března 1990 je objekt zcela prázdný a je devastován. Vymírající pravoslavná farnost, složená především z volyňských Čechů, již nemá sílu objekt udržovat. Teprve v září 1998 je k obci ustaven po 18ti letech stálý kněz a od srpna 1999 je objekt opět trvale obydlen.

 

Farní kronika (parish chronicle)

 

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode